neděle 25. září 2016

Kamioňák ten těžký život má...

Letos jsem chtěla aktivní dovolenou – žádné moře, jen cestování a poznávání. Jenže nenašli se lidi, kteří by se ke mně přidali, takže jsem se nakonec rozhodla, že pojedu s taťkou křížem krážem Evropou.



Taťka jezdí kamionem po Evropě – v Čechách něco naloží, v zahraničí vyloží, v zahraničí naloží a jede zpátky do Čech. Záleží, kam a pro co ho zrovna dispečeři pošlou. Rozhodla jsem se, že bych s ním mohla jet nějakou točku. Sbalila jsem si pohodlné věci, deku a polštářek na spaní a hygienu a v pondělí vstala s taťkou kolem 5 hodiny ráno, abychom se dostali k jeho zaparkovanému vozu. 



1. den

Náš první úkol byl jasný – jedeme do Olšan (městečko v Čechách), kde vyložíme, naložíme a pojedeme do Belgie. Vzhledem k tomu, že do některých firem nepustí nikoho jiného než řidiče kamionu, musela jsem si v Olšanech vystoupit před fabrikou a čekat na taťku. No, a nebyla bych to já, kdybych si tam rovnou nevysbírala pár kešek (ano, má ráda geocaching). Proč jenom tak čekat, když můžu zvýšit svoje skóre ulovených kešek. 




Poznámka ke článku: Co je geocaching?
Geocaching je lov kešek (krabiček různých tvarů a velikostí) ať už v přírodě nebo ve městě. Vše za pomoci GPS (v mém případě smartphone s GPS v sobě). Když krabičku najdete, zapíšete se do logbooku (poznámkový blog nebo papír uvnitř), vyměníte nějaké předměty, pokud tam něco je a vrátíte na své místo. Poté jen zapíšete nález na stránce geocaching.com, kde se vám načte bod za nalezení.


Ale zpátky k dovolené v kamionu.

Když byl taťkův kamion naložený, tak mě taťka nabral tam, kde mě nechal a jelo se směr Belgie. Respektive směr Ústí nad Labem, protože kamioňáci musí dodržovat nějaké předpisy – jako například povinné přestávky, maximální počet odjetých hodin denně apod. Naše první přespávací přestávka byla právě v Ústí nad Labem, kde jsme si dali pivo a večeři. Po procházce a sprše v místní restauraci přizpůsobené pro kamioňáky jsme šli spát. Kam jinam než do kamionu.

 

2. den

Ráno jsme vyjeli brzo, abychom se vyhnuli dopravní špičce přes Německo. Za celou taťkovu směnu jsme stihli projet Německo, kde jsme dali i povinnou pauzu po 4 hodinách jízdy. Taťka naštěstí speciálně kvůli mně vybíral parkoviště, kde mají záchody. Některé v horším, některé v lepším stavu, ale hlavně že byly :D 



Stihli jsme projet i hranice s Holandskem. Fascinuje mě, že v Německu i Holandsku vidíte všude větrné elektrárny. Je to parádní pohled hlavně v noci, anebo když svítá. Nemyslíte?
Ke konci taťkovi směny jsme dojeli na parkoviště pro kamiony v Holandsku, kde jsme si udělali teplé jídlo a přespali jsme.

 

3. den

Vstávačka – čeká nás kamioňácká snídaně a honem směr Belgie, kde budeme vykládat. V Belgii se mi hrozně líbily malé domečky a prostorné a nádherně upravené zahrady a terasy. I firmy v Belgii a Holandsku vypadají krásně – ne jako fabriky u nás. Vyložili jsme zboží asi ve 2-3 firmičkách a valili dál k belgickému přístavu, kde jsme nakládali. 



Do firmy u přístavu mě opět samozřejmě nepustili. Takže jsem stála u přístavu, pozorovala chechtající se racky a poslouchala šumění moře. Vzhledem k tomu, že jsme měli skoro překročený limit jízdy, museli jsme někam zaparkovat. V Belgii to kvůli běžencům není moc bezpečné, takže jsme se dostali na benzínku V Holandsku.


 

4. den

Vzhledem k tomu, že byl taťkův kamion poloprázdný, zavolal si taťka ještě o nějakou nakládku dispečerce. Chvíli trvalo, než nám dispečerka sehnala další nakládku a tak jsme si udělali na parkovišti oběd, koukli na nějaké filmy a poté se vydali k firmě, kde jsme měli nakládat. Jenomže jsme to bohužel nestihli, protože německá firma už měla zavřeno. Zaparkovali jsme na blízkém parkovišti, udělali si jídlo, koukli na nějaké filmy, zašli si nakoupit a zároveň šli pro kešku. A na parkovišti jsme i přespali.


 

5. den

Brzo ráno jsme se vydali na cestu směr Německo, abychom mohli naložit další zboží do kamionu. Vykládka měla být v Mariánských Lázních, takže jsme se vydali na cestu s tím, že pokud nestihneme dojet nějak rozumně, tak přespíme přes víkend v Německu. A samozřejmě nestihli, protože byli prázdniny a kamiony mohly jezdit v Čechách pouze do 17 h. Zůstali jsme tedy kousek od hranic na parkovišti, kde jsme trávili víkend, protože ve firmě, kde jsme měli vykládat, pracovali pouze od pondělí do pátku.



 

6.-7. den

Víkend na parkovišti probíhal tak, že jsme spali tak dlouho, jak jsme chtěli. Po snídani se koukli na nějaké filmy, uklidili a nafotili kamion, sebrali si jednu kešku, která byla na parkovišti, a šli jsme vařit. Po obědě jsme se zase koukali na filmy a komentovali přijíždějící Němce. V sobotu přijel i kamioňák z Čech, takže si měl taťka s kým povídat.


 

8. den

Brzy ráno jsme vyjeli na cestu a snídali „za volantem“. Jeli jsme směr Mariánské Lázně, kde jsme vyložili část nákladu a pokračovali jsme dál do Prahy. Taťka mě vysadil v Praze a já si dojela metrem na hlavní nádraží, odkud jsem jela domů (čekali mě pohovory, takže jsem nemohla s taťkou jet dál). A taťka pokračoval dál na vykládky a nakládky.




Řeknu vám – život kamioňáka není vůbec lehký. Přemýšlet, jestli stihnete dojet, kde přespíte apod. Je docela složité. Ale já osobně bych měla největší problém s parkováním :D

Jak se vám nevšední dovolenka líbila?

Žádné komentáře:

Okomentovat