pondělí 3. července 2017

Jak jsem vraždila...

Nedávno jsem procházela stará foto alba a fotografie. Taková moje lehká úchylka - přehrabovat se starými fotkami a vytvářet nové a nové z výletů, akcí nebo různých společenských a rodinných událostí. Je to pro mě nostalgie, relax a zároveň mi to vždy vykouzlí úsměv na tváři. A někdy se dokonce dozvím i pár věcí, které jsem dřív nevěděla. Například jako nedávno - že jsem vrah...

Zdroj fotky: Gabriele Motter
Nelekejte se hned a neodsuzujte. Byla jsem malé dítě. Které nechtěně otrávilo před Vánoci kapra - ehm, dvakrát. Jak se mi to povedlo?

Před Vánoci nám vždy plaval živý kapr ve vaně. Zabíjel se a připravoval až den před Vánoci nebo přímo ten den. Já jsem z dobroty duše chtěla kapra trochu omýt, protože mi připadal špinavý a slizký. No, co mě jako malou holčinu nenapadlo. Vzala jsem do ruky mýdlo a začala jsem kapříka pěkně drhnout mýdlem. Naši byli docela v šoku, když přišli do koupelny a kapr...No, jak bych to řekla kulantně. Plaval bříškem nahoru. Amen.

A co bylo ke Štědrovečerní večeři? Kuřecí řízky s bramborovým salátem. 

Zdroj fotky: Markus Spiske

To bych ale nebyla já, kdyby se mi nepovedlo něco směšného každý rok.

Další rok koupili rodiče živého kapra a opět ho dali do naší vany. Dostala jsem kázání o tom, jak kapřík nepotřebuje omýt, že mu je takhle dobře. No, ale děti jsou velice zvídavé a učenlivé. Taťka měl v té době doma akvarijní rybičky, které samozřejmě pravidelně krmil nějakými granulkami. A podobné granulky měla mamka v koupelně.

A víte, jak kapr pořád klape hubou, že jo? Vypadá to jako kdyby měl hlad. Prostě si o to očividně říkal - chce granulky. Vzala jsem plastový kelímek s odměrkou a ponořila ho do pytle plného bílo-modrých granulek. Odměrku jsem nasypala pomalu po vzoru svého tatínka do vany ke kaprovi.

Určitě vám už došlo, že šlo o prací prášek. Kapřík samozřejmě začal plavat bříškem nahoru.

"Zase jsi umývala kapříka?" ptal se můj taťka.
"Ne, neumývala. Kapřík měl hlad."

Rodičům samozřejmě došlo, že jsem tentokrát nakrmila kapříka pracím práškem. A co bylo na Štědrý večer k večeři? No, opět řízky s bramborovou kaší.

Zdroj fotky: Karla Alexander

A od té doby se koupu ve vaně jenom já a moje rodina. Žádný živý kapr. Od té doby jsme pro něj chodili do rybárny až na Štědrý den.

Myslím, že dětství je nejhezčí a nejvtipnější etapa našeho života. A myslím, že nejenom pro nás děti, ale i pro dospělé, kteří jsou okolo nás. Nebo alespoň naši s babičkou vždycky vypráví, co jsme prováděly se sestrou jako malé holky. Někdy je to vážně k popukání. Ale to vám povím někdy příště.

Zdroj fotky: Michal Janek

Povedly se vám podobné kousky v dětství? Jíte kapra nebo dáváte přednost řízkům?